Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
27
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
28
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
29
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
1
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
2
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
3
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
4
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
5
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
6
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
7
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
8
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
9
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
10
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
11
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
12
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
Koncert žáků hudebního oboru
13
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
14
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
15
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
Koncert školních kapel
16
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
17
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
18
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
19
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
20
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
21
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
22
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
23
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
24
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
25
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
26
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
27
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
28
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
29
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
30
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
31
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
Drobečková navigace

Úvod > Pobočka Sobotka > Historie pobočky

Historie pobočky

Dobrý den,

jsem pobočka Základní umělecké školy J. B. Foerstera. Vznikla jsem v roce 1988 v Sobotce. Tenkrát před lety mě v Sobotce moc chtěli a sobotečtí vynaložili zvýšené úsilí, aby dosáhli mého vzniku a abych začala fungovat. Když se to podařilo, měla jsem se čile k světu. Už když mi byly tři roky, přijala jsem téměř sedmdesát žáků v oborech hudebním, výtvarném a tanečním. Všechny dětské nemoci jako jsou neštovice, spalničky a všechny bolesti břicha jsem přestála bez následků. Soudím, že bych pětiletou prohlídkou prošla úspěšně. Myslím, že se mi dařilo i díky tomu, že se mi dostávalo příkladné péče. 

Když jsem byla starší, bylo to mnohem horší. Moje problémy začaly, když mi bylo asi deset let a následující puberta se mnou opravdu hodně zamávala. Zdálo se mi, že nikoho nezajímám, všichni se na mě mračí a nikdo se mnou nechce mluvit. Po tanečním oboru ukončil svoji činnost i obor výtvarný, takže dětí málo, prostě darmo mluvit. K tomu všemu jsem přišla o střechu nad hlavou. Budovu, kde jsem od svého vzniku bydlela, město prodalo a nově mě ubytovali v budově základní školy. Když se na tu dobu dívám zpětně, vím, že nebylo jednoduché se mnou komunikovat a jsem ráda, že mi nezůstaly  žádné trvalé následky.

Naštěstí vše špatné pominulo, a jak pevně doufám, je zase dobře. Teď, na prahu dospělosti,  už vím, kdo jsem a co chci a našla jsem si v Sobotce svoje místo. Město Sobotka koupilo nové klavírní křídlo, takže mám na čem důstojně koncertovat. Zájem rodičů a dětí o moji výuku je tak velký, že zatím, bohužel, nemohu přijmout každého. Paní ředitelka Komárková je na mě také hodná.

543A8609.jpg