Irena Pohl Houkalová a Karel Košárek u nás

Znáte tu situaci, kdy si 100x známou věc přečtete, poslechnete, uvidíte jinak napsanou, vyslovenou, nebo vysvětlenou a najednou Vám zapadne do sledu myšlenek a zaběhnutých postupů ten poslední puclík a vám se nějaká dlouho trénovaná akce, konečně podaří?

Přesně toto je důvod, proč lidé v různých oborech pořádají dílny, workshopy, inovační semináře, konzultace a podobné akce i s různými profesionály z oboru. Myslím, že i ve sportu se to dělává, že si šikovného sportovce přijde prohlédnout i jiný trenér a poradit, jak dál, posunout se o další příčku výkonnostního žebříčku.

Nám ve škole se také občas podaří, nabídnout dětem možnost představit své umění, „někomu z venku“, kdo nezná genealogii vývoje uměleckého projevu toho, kterého dítěte, ale zná velmi dobře svůj obor. Špičkový klavírista zná dokonale hru na klavír. Výborná zpěvačka, zná ukázkově lidské hlasivky a vše, co dovedou. Není nic lepšího a více motivujícího, než když Vám (mladým muzikantům) řekne někdo další (kromě třídního učitele), kdo tomu opravdu rozumí: „Hraješ to dobře, zpíváš to krásně .. jen zkus ještě toto .. takový hmat, takhle nastavit ústa, takhle pracovat s pedálem, takhle se nadechnout ...“

Během čtvrtečního odpoledne naši zpěváci a klavíristi dostali právě takovou injekci povzbuzení, zájmu o jejich výkon, ale i nutné profesionality ke své práci, od dvou vynikajících hudebníků a pedagogů: sólové zpěvačky Ireny Pohl Houkalové a klavíristy Karla Košárka.

Na odpoledních dílnách se sešli zpěváci v pěvecké přídě se svými učitelkami a paní Irenou, a klavíristi v Porotním sále se svými učiteli a panem Karlem, a každé dítě dostalo svůj nášup pozornosti, rad, povzbuzení, vysvětlení a hudebního citu.

My učitelé, jsme si ohromně odpočinuli. Vnímali jsme, jak do dětí zapadají tou novou, nevymletou cestičkou přesně ty informace, které jim meldujeme do hlaviček a do výkonu na každé hodině. Vlastně jsme jen seděli a souhlasně přikyvovali hlavou. Je to asi podobný pocit, jako když máte odpracovat ještě velký kus nějaké soustředěné činnosti, která se někdy daří, ale někdy vázne a musí se opakovat, opravovat a trénovat, a pak přijde někdo druhý, na chvíli to převezme a kousek toho pracovního balíčku odloupne za Vás.

Odpoledne skončilo koncertem, kde jsme my, učitelé mohli poslouchat a také relaxovat u nádherné hudby.

Proč relaxovat?

To pozná jen učitel.

Jdete si, proste jen sednout do sálu a poslouchat. Nemusíte nikoho rozehrávat a rozezpívávat. Nepotíte se u každé noty, nezaznamenáváte každý nedostatek, nebo účinek trémy, nemyslíte na to, jak to vaši svěřenci zahrají/zazpívají a co si z vystoupení odnesou. Vstoupíte do stejného sálu, jako vždy ale tentokrát to není na Vás, zajistit aby vše proběhlo. Jen se posadíte, posloucháte, obdivujete a odpočíváte.

My učitelé běžíme celé dny s našimi svěřenci na plné obrátky. Pokud chcete někoho něco naučit, je to forma předávání a učitel je ten dávající. Musíte mít stále dobité své vlastní baterky, aby bylo kam sáhnout a doživit každé dítě na hodině potřebnou pozorností. Vystoupení, školní akce, organizace, nácviky, generálky, hodiny, zkoušky, soustředění, to vše je naše práce a samozřejmě i radost, kdyby nás to nebavilo, tak to neděláme, ale také je to vydej energie a sil. Předvánoční období bylo akcemi nabité a pohled do našich kalendářů na jaro, slibuje už teď, zase pěkný zápřah. Je příjemné, když to na chvilku vezme někdo za Vás a když si pak můžete jít sednout do sálu jen, jako posluchač a ne organizátor.

Děkujeme Ireně a Karlovi, za děti a jejich vzdělání; a za náš učitelský, vegetativní nervový systém : )

Fotky z akce si můžete prohlédnout v naší FCB skupině: 

https://www.facebook.com/groups/303452066408309/?multi_permalinks=5872749212811872&notif_id=1674822159872792&notif_t=feedback_reaction_generic&ref=notif