Fulltextové vyhledávání

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
27
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
28
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
29
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
1
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
2
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
3
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
4
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
5
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
6
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
7
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
8
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
9
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
10
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
11
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
12
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
Koncert žáků hudebního oboru
13
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
14
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
15
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
Koncert školních kapel
16
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
17
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
18
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
19
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
20
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
21
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
22
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
23
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
24
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
25
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
26
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
27
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
28
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
29
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
30
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
31
Projekt vzdělávání ZUŠ Jičín
Drobečková navigace

Úvod > Blog > Robousy - sardinkový koncert

Robousy - sardinkový koncert



Datum konání:
4.12.2022
Komorní a Zámecký sbor v robouském kostele

V neděli 4.12.2022 se, asi třicítka našich sborových dětí, vypravila po obědě na výlet do areálu kostela, fary a nového depozitáře jičínského muzea v Robousích.

 

Né všichni jsme asi tušili, jak malebný, i když opravdu hodně malý kostelík v Robousích máme.

 

Posuďte sami info dle Wikipedie:

Kostel Nalezení svatého Kříže (též uváděn jako kostel svatého Kříže) leží v Královéhradeckém kraji v obci Robousy, části obce Jičín. Původně gotický kostel z konce 14. století byl do roku 1679 zasvěcen sv. Petrovi. Po četných přestavbách je dnes ve stylu historismu. Je prohlášen kulturní památkou a památkově chráněn od 3. května 1958.

 

Všechno to začalo tím, že nám někdy na podzim, do školy zavolala velmi příjemná paní, která nás pozvala na adventní zpívání v kostele, při kterém bude pro návštěvníky možné si prohlédnout výstavu betlémů na robouské faře a také nově otevřený depozitář jičínského muzea.                                              

Na Vánoce se vždy připravujeme ve velkém stylu, protože každý, kdo někdy přičichl k hudbě a zejména zpěvu ví, že není dojemnější období, kdy jsou lidé ochotní jít poslouchat písně za jakéhokoli počasí a do jakékoli zimy – než je Advent.

O Adventu si zpěváka přijdou poslechnout i ti, kdo se po celý další rok spokojí jen s oblíbenými videi na YouTube a Spotify.

Pozvánky do kostelů v době Adventu, na rozsvícení stromečků a zpívání různým spolkům a organizacím při vánočních akcích, přijímáme rádi a pokud je to v našich silách, dostavíme se v plném počtu.

V plném počtu dvou sekcí školního sboru: Komorním a Zámeckým sborem, tedy asi s 35 dětmi, jsme se v neděli, kolem 14 hodiny, sešli v útulném, leč poněkud menším robouském kostele, který zub času nahlodal tak, jako se to holt starým budovám stává. V obloukové klenbě zadní části kostelní lodě je nepřehlédnutelná prasklina v omítce i zdivu, a tak byla z pochopitelných bezpečnostních důvodů, půlka kostela přehrazena. Návštěvníci se do zadní části prostoru dostat nemohli a tím se výrazně zmenšila kapacita volných, diváckých míst. Našich 35 zpěváčků x v průměru 2 rodinní příslušníci už tedy sami zcela přeplnili prostor kostelního „hlediště“, a to se k nám přidal ještě úctyhodný počet robouských návštěvníků.

Jak jsme si s tím poradili?

Solidarita, pochopení, vůle se trochu uskromnit a přizpůsobit situaci, přiměla všechny návštěvníky projít koncertem s veselou myslí, i když to s sebou přineslo, mimo hudebního zážitku, ještě také, skoro autentický - fyzický prožitek „sardinek v plechovce“. Návštěvníci koncertu, kteří se do kostela už nevešli, dostali nakonec možnost stoupnut si i do prostoru kněžiště v kostele, což ovšem situaci vyřešilo jen napůl. Posluchači sice byli všichni uvnitř, ale skoro polovina z nich stála zpívajícím dětem za zády.

Děti se, možná i pro ty maminky a babičky za svými rameny, ohromně snažily a zpívaly, jako o život. Já (autorka textu) jsem za sbormistrovským pultem vnímala krásnou atmosféru tvořenou mnoha lidmi, kteří stáli třeba o berlích v uličkách, bez možnosti se posadit, a přesto se na nás usmívali. Kolem mě, jak jsem se rozmachovala při dirigentských gestech, stalo několik maminek s nejmenšími dětmi, také bez možnosti ulevit si na židli, nebo v kostelní lavici. Požádala jsem naše diváky, aby nám mezi písněmi netleskali, abychom zkrátili čas vystoupení pro ty posluchače, na které se místo na sezení nedostalo a stání pro ně bylo náročné. Ze stejného důvodu jsem nedala na závěr koncertu přídavek.

Omezeni jsme tedy sice trochu byli, ale celkově o nás bylo skvěle postaráno.

Organizátoři akce připravili pohoštění v podobě luxusních perníčků, čaje a svařáku, a dokonce i pečených kaštanů.

Rádi jsme v Robousích zpívali a bylo nám tam dobře i jako „sardinkám“.

Po ukončení koncertu i přes ten nerealizovaný přídavek a napjaté, nucené ticho mezi písněmi, ve kterém byla cítit velká chuť posluchačů, odměnit nás potleskem, se většina návštěvníků rozcházela s úsměvem, pochvalou a díky za krásný zážitek.

„Sardinkový koncert“ byl velmi poučnou záležitostí, speciálně o době a poselství Adventu.

Lidé by na sebe přeci měli být laskaví, milejší a pozornější – kdy jindy, než v tomto čase?

Někdy se i přes dobrý úmysl a pečlivou přípravu lidí, kteří něco pro druhé přichystají (mluvím o úžasných organizátorech akce, o našich dětech, které pilně cvičily své písně a také o rodičích, kteří naše zpěváky neustále transportují na místa zkoušek a koncertů) něco překvapivého „vykulí“.

Třeba se nás do jednoho malého, památkově chráněného kostela vejde trochu víc, než je lidem pohodlné. Ale s úctou, respektem a adventní náladou, to dobře zvládneme.

 

Děkuji všem dětem, které nádherně zpívaly, všem rodičům a kolegům, kteří s námi koncert připravili i kolektivů organizátorů akce za odpoledne, které mě osobně velmi potěšilo a utvrdilo v tom, že když se chce, tak jde všechno – dokonce i zpívat tak, že se posluchači při produkci dívají do zad interpretů.

 

Marta Detková