Projekt VODA vytvořila před časem, paní učitelka Alena Lyczkowski, jako původní představení taneční choreografie, ke kterému později přizvala paní učitelku a scénáristku Martinu Komárkovou. Společně vytvořily pásmo autorských textů, divadelních výstupů a tance s cílem inspirovat diváky k přemýšlení o vodě, která je (bez jakýchkoli pochybností) základním fenoménem veškerého života. Víme, že z vody vzešlo všechno živé, co existuje na naší Zemi včetně nás samých.
Pojednání o vodě a našem projektu nelze začít jinak, než smutnou polemikou nad hloupostí a lakotou, která nás lidi vede k tak degradujícímu chování nejen vůči vodě, ale přírodě vůbec, že jsme za několik desetiletí dokázali znečistit a zdevastovat téměř veškeré přírodní bohatství, které pro nás naše planeta tvořila a hromadila po miliony let.
Zkusme chvíli popřemýšlet o situaci lidské společnosti, ve které se i dětské pásmo poezie, hudby a tance o vodě neobejde bez připomínky takto těžkých témat, pokud má být skutečně autentické a nemá pouze plnit úlohu sladkého kýče.
Paní učitelka Martina Komárková věděla, že pokud máme s dětmi o vodě mluvit s pravdou a upřímností, musíme jim vložit do úst i slova nepříjemná a drásající, jako například monolog Vládkyně temnoty:
"Nic nebývá navždy
a nic není jisté
kámen, prach a písek
zbude z vody čisté.
Vládnu suchu země,
plýtvání a špíně
díky mně se voda
octne na mělčině!
Aťsi vodní říše
věří na záchranu,
když mě tady srazí,
jinde zase vstanu!
Služebníci lidé
mně mou vládu vrátí -
neváží si vody?
Tak ji taky ztratí!"
Je důstojné lidských bytostí našeho vzdělání, vývoje a historie, že jsme na vodu a přírodu, zapomněli natolik, že se možná ani nepozastavíme nad tím, proč na školním představení mladých herců zní tak těžká obvinění?
Chtěli jsme pásmem Voda něco sdělit a snad se nám to i podařilo.
Z úst vodních víl, jsme vyslechli poselství:
"Život začal ve vodě.
Bez vody nemůžeme žít.
Musíme ji chránit.
Většinu Země pokrývá slaná voda moří a oceánů.
Nejvíc sladké vody je v ledovcích.
Skoro tři miliardy lidí nemá vodu, když je zapotřebí.
Víc než miliarda lidí nemá pitnou vodu.
Tři miliony lidí každý rok umírají žízní.
Většinou jsou to děti.
Není jim ani pět let.
Přibývá pouští.
Přibývá znečištěné vody.
Když zanikne vodní říše, nikdo na světě nepřežije.
Umřeme!"
Autorský text Martiny Komárkové o království něžných vodních víl, králi a královně vod a vládkyně temnoty, ovládající vojsko svých přisluhovačů - moderních lidí, doplnila v průběhu prvního letošního představení, v rámci festivalu Jičín město pohádek, hudba Jiřího Pavlici a autorská kytarová improvizace pana učitele Víta Heřmana.
Jiří Pavlica se svým nezaměnitelným citem pro lidovou melodiku a vyjádření poezie hudbou nádherně doplnil sdělení protagonistů: víl, krále a královny i vládkyně temnoty.
Sborové písně: Studánka v lese, Studánko Rubínko, Modlitba za vodu a Uspávanka se studánkou, pod taktovkou paní učitelky Kateřiny Bičíkové, doplnily představení tak, že výsledek nemohl nechat nikoho na pochybách, že jsme si téma vody vzali opravdu do srdce i mysli.
Stejným dílem se ale o celkovou atmosféru vystoupení zasloužily také fenomenální, živé kytarové vstupy pana učitele Heřmana, které v částech vílího vodní světa zněly skutečně něžně a nadpozemsky, drásavě a krutě při příhodu vládkyně temnoty a důstojně, až středověce stavovsky při řeči krále a královny vodní říše. O basový doprovod se postaraly tóny violoncella v podání paní učitelky Marty Detkové.
Všichni protagonisté, děti i učitelé dali do vystoupení všechno své nasazení a projekt vzbudil tak krásné ohlasy u rodičů a posluchačů, že jsme se rozhodli, že pásmo během letošního roku rozšíříme ještě o další živly: Vzduch, Oheň a Zemi a také o taneční vystoupení.
Držte nám palce a společně doufejme, že se my lidé naučíme s těmito dary našeho životního prostoru a komfortu zacházet mnohem uvážlivěji a s větší pokorou.
Musíme ale začít každý sám u sebe.
Loučíme se s Vámi úryvkem textu jedné z Pavlicových písní:
"Studánko Rubíko, studánko Hlubáňko"
"Buď vždy čistá a pro zdraví jistá"
Valdštejnovo náměstí 1
506 01 Jičín
IČO: 67440690